Když jste ještě chodili na střední školu, jistě jste si na školu denně stěžovali. Příliš mnoho učení, příliš dlouhé vyučování, příliš krátké přestávky, příliš mnoho vynucené pozornosti a také příliš málo spánku. Ano, všichni jsme chodili na střední školu a všichni to známe. Nikdo z nás si střední školu neužil a nejspíš to pro každého druhého z nás bylo doslova peklo na zemi, zvlášť pokud jste vystudovali čtyřleté gymnázium.
A co vaše děti
Jak se k situaci na střední škole staví vaše děti? Jsou ve škole šťastné, baví je to? Vsadíme se, že to nenávidí úplně stejně, jako jste to nenáviděli vy. Jeden člověk z tisíce vám řekne, že střední škola byla fajn. Zbytek střední školu oceňuje jenom proto, že jste neměli starosti s vlastními dětmi a nebáli jste se, že nesplatíte hypotéku. Ale uznejte, střední škola nebyl žádný med pro nikoho z nás. Zvlášť, pokud jste byli něčím rozlišní nebo jiní od zbytku třídy. Děti dokáží být hrubé.
Středoškoláci vzali věci do svých rukou
Když se k tomu nemá ministerstvo školství, jehož ministr se mění každý rok už více než patnáct let a žádný na tom spotu nevydrží nijak dlouho, pokusili se věci do svých rukou vzít sami středoškolští studenti. Několik žáků zformovalo Českou Středoškolskou Unii, a v ní tři roky sestavovali konkrétní plán, co a jak by si představovali jinak, co je potřeba změnit a kde je potřeba zapracovat. Tento plán po třech letech představili na počátku listopadu ministerstvu školství.
Jaká je koncepce těchto požadavků?
Studenti požadují, aby osnovy byly přizpůsobeny tomu, co skutečně žáci potřebují v jednadvacátém století vědět a znát. Učit by se mělo podle relevance a ne jenom podle suchých osnov, které jsou desítky let zastaralé. Vzdělávací proces by se měl zaměřit na žáka a na jeho potřeby adaptace na samostatný život po maturitě.
